Blízká galaxie NGC 3256 nepřestává šokovat. Má zvláštní anomálie

Dominick Tomanec3. 4. 2024 09:15

Astronomové provedli rozsáhlé pozorování galaxie NGC 3256
Výsledky mohou být naprosto zásadní pro výzkum zdejších anomálií
Co o tom víme?

Mezinárodní tým astronomů učinil pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) další zásadní objev. Nově zveřejněné výsledky jejich nedávného pozorování totiž přináší nové a doposud nevídané informace o molekulárních odlivech v blízké hvězdotvorné galaxii. Co by to pro astronomickou obec mohlo znamenat?

Anomální galaxie NGC 3256

Onou výše zmíněnou hvězdotvornou galaxií je nám dobře známá NGC 3256, jejíž ikonické snímky již nejednou oblétly svět. I vzhledem ke své ohromné vzdálenosti od Země, jež činí asi 122 milionů světelných let, se jedná o jeden z vůbec nejzářivějších pozorovatelných systémů.

Některé její velmi atypické vlastnosti, včetně významně narušené morfologie a ohromných prašných mračen v jejím okolí, ovšem před nedávnem zaujaly mezinárodní tým astronomů vedených Thomasem Bohnem z japonské univerzity v Hirošimě. Ti díky svým pozorováním skrze Webbův vesmírný dalekohled vyhodnotili vlivy ohromných molekulárních odlivů vodíku pocházejících z centra galaxie.

Pro tento účel bylo využito infračerveného spektrografu (NIRSpec) a speciálního přístroje MIRI.

Čtěte také: Ne Mars, ale Venuše. Experiment odhalil možnou existenci života na planetě

Pozorování molekulárních odlivů

Výsledky pozorování mimo jiné odhalily, že většina z oněch molekulárních odlivů pochází pravděpodobně z obou jader NGC 3256. Pozorování to však potvrdila pouze u toho jižního, přičemž má u něj být tato aktivita natolik rozsáhlá, že se rozprostírá až do vzdálenosti 2 300 světelných let, rychlostí asi 1 000 km/s.

Dle výpočtů astronomů pak tento molekulární únik váží zhruba tolik, co 890 000 našich Sluncí, čehož díky relativně rychlé expanzi dosáhl za „pouhých“ 700 tisíc let. Provedená studie pak dále zjistila, že se v okolí jižního jádra nachází největší koncentrace teplého plynu, z čehož lze usuzovat, že je toto jádro zdrojem jeho ohřevu.

Pozorování a výzkum nakonec potvrdily původní hypotézu o tom, že molekulární odlivy z NGC 3256 dovedou dodávat velké množství energie zasaženým hvězdám, bez evidentních negativních zpětnovazebních účinků.