Miniaturní jaderná baterie s mimořádnou účinností. Změní svět?

Vědecký tým z taiwanské univerzity Soochow představil zcela nové řešení pro fungování mimořádně odolných jaderných baterií, jehož tajemství má spočívat ve skoro až fantaskně působícím krystalu. Potenciál tohoto ambiciózního konceptu pak mají dokládat nejen názory odborníků, ale především výsledky dosavadních úspěšných testů. Lze však něco podobného považovat za bezpečné?

Energie na desítky let

Technologické odvětví se každým dnem posouvá nezastavitelně kupředu, díky čemuž můžeme být neustále svědky nových revolučních objevů a vynálezů, jenž nezřídka kdy mohou skýtat nemalý potenciál širokou škálu rozličných oborů. Nezpochybnitelnou pravdou ovšem zůstává, že by sám o sobě nebyl ničím bez četných pokroků v moderní energetice, na nichž je v současné době závislý bez mála celý svět. Jakkoliv zvláštní se to však může zdát, i mezi nimi můžeme nalézt četné experimentální a na první pohled spíše vědecko-fantastické kousky.

Jedním z nich může být i dlouho diskutovaný koncept jaderné baterie v podobě miniaturního energetického článku, jenž by byl schopen stabilně napájet menší elektronická zařízení po dobu několika měsíců, či dokonce let. Ten se sice v průběhu let dočkal hned několika více či méně funkčních zpracování, avšak jen málokteré z nich se spolehlivostí a celkovou provozuschopností může rovnat tomu, jenž světu nedávno představil výzkumný tým z taiwanské univerzity Soochow.

Tento bezejmenný prototyp sestává ze zářivě zeleného polymerového krystalu, v němž je uloženo velmi malé množství radioaktivního americia a velmi tenkého fotovoltaického článku, sloužícího k přeměně záření krystalu na energii. Komponenty jsou pak izolovány v křemenu, který efektivně zabraňuje úniku onoho záření.

Potenciál pro malá zařízení

I přes zdánlivou jednoduchost konstrukce, taiwanský vědecký tým dokázal, že je schopna velmi malé, avšak až neuvěřitelně stabilní produkce elektrické energie, teoreticky po dobu několika let či dokonce desetiletí bez nutnosti přerušení. Ačkoliv je tedy tato koncepce jaderné baterie schopna bezpečně překonat veškeré dosavadní prototypy více než osmi tisíckrát, stále se jedná pouze o velmi zanedbatelné množství energie, jež s přeměnnou účinností 0,889 % představuje pouhých 139 mikrowattů.

Mnozí však předpokládají, že i to by teoreticky mohlo stačit k napájení určitých zařízení, jenž jsou extrémně energeticky nenáročná, či natolik nepřístupná, že z praktického hlediska není možné provádět pravidelnou výměnu baterií. Není tedy vyloučeno, že se taiwanský prototyp v blízké době dočká využití v senzorech na dně oceánů či v hlubokém vesmíru, kde bude díky radioaktivnímu rozpadu schopen produkovat energii bez ohledu na faktory, jako jsou teplota, tlak, nebo magnetická pole.