Nejmenší kvantový světelný snímač se povedlo integrovat do čipu

Vědci z Bristolské univerzity opět dokázali zdánlivě nemožné
Úspěšně totiž integrovali miniaturní kvantový detektor do křemíkového čipu
Co o tom víme?

Vědecký tým z univerzity v Bristolu zaměřující se na výzkum kvantových technologiích učinil další zásadní průlom. Do klasického čipu na bázi křemíku totiž úspěšně integroval doposud nejmenší kvantový detektor světla, jenž svými rozměry nepřekoná ani tloušťku lidského vlasu. Co to však znamená pro technologický svět?

Menší než lidský vlas

Prakticky již od samotného počátku počítačové informatiky směřovaly snahy inženýrů a vědců k postupné minimalizaci výpočetních zařízení. Zlomový okamžik pak nastal před více než šedesáti lety, kdy světlo světa spatřil vůbec první mikročip a fakticky tak předznamenal počátek křemíkové éry. Ta se však, zdá se, díky nejnovějšímu průlomu vědeckého týmu z Bristolské univerzity dost možná chýlí ke svému konci.

Dle nejnovějších zpráv totiž dosáhli dosud nemyslitelného výsledku v podobě integrace miniaturního kvantového detektoru světla na standardní křemíkový čip. Podobné technologie, fungující na bázi propojení elektroniky a fotoniky, jsou totiž zcela klíčové pro budoucí vývoj a nasazení kvantových počítačů. Možnost propojení kvantové a aktuálně užívané počítačové technologie je tak o to větším úspěchem.

Samotný kvantový detektor pak svými rozměry zabírá plochu pouhých 80 na 220 mikrometrů, což je daleko méně než tloušťka pouhého jednoho lidského vlasu. Takto razantní snižování rozměrů je pochopitelně žádoucí kvůli ohromným nárokům na množství komponent, jež jsou dle odhadů třeba pro stavbu byť jen jediného počítače.

Vědci z Bristolské univerzity učinili mimořádný průlom ve škálování kvantové technologie

Čtěte také: Google dává AI všude, kam to jde. Zamířila už i do aplikace s fotkami

Kvantové počítače na dosah

Úspěch Bristolských vědců lze považovat za zásadní také proto, že více než dostatečně demonstroval nutnost ohromné reakční rychlosti, které musí tyto světelné detektory disponovat, aby počítačům umožnily vysokorychlostní možnosti komunikace a s tím souvisejícího provozu. Jak již bylo zmíněno, úspěšná integrace do již užívaných fyzických systémů dává mnoha společnostem dobré vyhlídky na budoucí potenciální využití v komunikačních, či snímacích technologiích.

I přes to, že se Bristolskému týmu podařilo navýšit snímací rychlost oněch detektorů o pětinásobek za pouhé čtyři roky, stále je před nimi velmi mnoho překážek a s kvantovými technologiemi souvisejících problémů. Dle mnohých odborníků nám však podobné technologie otevírají zcela nové možnosti využití, jež jsou navíc podpořeny faktem, že při zmenšení detektorů kvantového světla nedochází ke snížení jeho účinnosti.