Po „konstrukční“ stránce není pochyb o tom, že se jedná o revoluční technologii. Samotné fotovoltaické panely jsou totiž pouhých několik milimetrů tlusté a jsou nalepeny přímo na cyklostezku.
Jsou potaženy vícevrstvým substrátem z pryskyřice a polymerů. Ty jsou zároveň dost tenké na to, aby propustily světlo, a dost pevné, aby při intenzivním provozu, nedošlo k poškození. Zároveň však poskytují dostatečnou přilnavost k pohodlné jízdě.
Po zhodnocení výsledků, jež budou získávány v průběhu následujících pěti let, se rozhodne, zda bude podobnou technologií vybaveno více nizozemských, či světových cyklostezek. Jen v Nizozemsku by se pak mohlo jednat až o 35 tisíc kilometrů potenciálních budoucích solárních cyklostezek.