Osud dokáže být někdy nebývalé krutý, zato štěstěna překvapivě vrtkavá. Tuto tezi do puntíku splňuje následující případ. Letos se laureáty Nobelovy ceny stali dva vědci, Katalin Karikó a Drew Weissman. Oba se shodně zabývají úpravou nukleosidových bází v rámci vývoje účinných mRNA vakcín, jejichž praktické využití se nabízí zejména v boji proti covidu a jeho dalším nebezpečným mutacím.
Zatímco Drew Weissman si šel houževnatě za svým snem, cesta Katalin Karikó byla mnohem trnitější, informuje server Ars Technica. Po získání doktorátu na maďarské univerzitě v Szegedu v roce 1982 absolvovala Karikó dvě postdoktorandské výzkumné stáže v USA, aby v roce 1989 získala místo profesora na Pensylvánské univerzitě. Tam začala experimentovat s různými typy RNA, ale bez výrazného úspěchu. Kvůli tomu nebyla schopna obhájit jakýkoliv grant. Dostala nůž na krk – buď zůstat na nižší úrovni s výrazně nižším platem a věnovat se něčemu jinému, nebo odejít.
Nakonec si vybrala zůstat a dobře udělala. V roce 1997, tedy o několik let později se totiž k univerzitě připojil i výše zmíněný Drew Weissman, který měl zajištěny finanční prostředky a Karikó přemluvil, aby společně pokračovali ve slibně rozjetém výzkumu. A zbytek? To je už historie, protože oba jsou nyní nositeli prestižní Nobelovy ceny.