Vědci přišli na alternativní způsob výroby vodíku. Změní náš svět?

• Vědci z MIT objevili revoluční způsob výroby vodíkového paliva
• K tomu lze prý mimo jiné využít i staré plechovky či kávovou sedlinu
• Jak důležitý by tento vynález mohl být?

Vědecký tým z americké univerzity MIT nedávno objevil zcela nový a bezpochyby inovativní způsob získávání vodíkového paliva pouze skrze „recyklaci“ volně získatelných materiálů. Dle všeho bychom se tak již brzy mohli dočkat nejen elektráren, ale také množství dopravních prostředků jako jsou ponorky či lodě poháněná vodíkem ze starých hliníkových plechovek a zbytků černé kávy. Skutečným klíčem k úspěchu má však prý být mořská voda.

Nová cesta pro vodíkové reaktory

Jak jistě víme, energetický průmysl je již od dob zpřístupňování prvních žárovek mezi širokou veřejnost, zcela klíčovým nejen pro fungování mnoha technologických a výrobních odvětví, ale především pro každodenní život běžných lidí. Ač jsou však v současné době čím dál častěji řešeny otázky ekologického a k přírodě šetrného přístupu, nezřídka kdy zahrnující zavádění elektráren využívajících obnovitelné zdroje, je neméně důležité brát v potaz také výrobní efektivitu a náklady. Jak se však zdá, nejnovější projekt z dílen a laboratoří americké univerzity MIT (Massachusettský technologický institut) objevil více než pozoruhodný jak obojí skloubit dohromady.

Oním objevem totiž není nic menšího než-li zcela nový způsob výroby vodíkového paliva, jež je zvláště v dnešní době patrně velmi atraktivní díky své „nízké“ cenně, velmi vysokému energetickému potenciálu a možném využití v již probíhající dekarbonizaci energetického průmyslu. Na druhou stranu však může být velmi nestabilní a jeho transport i skladování mohou v krajních případech vést k fatálním nehodám s možnými ekologickými dopady. Vědecký tým z MIT se proto rozhodl pro radikální změnu, v rámci níž bude možné vytvářet samotné palivo kupříkladu přímo v daných vozidlech, která jej využívají.

K stabilitě a snadnější manipulaci má totiž pomoci využívání hliníkových pelet, které jsou během chemické reakce s vodou schopny produkce vodíku v rekordním čase. Dle odhadů vědců by tak pouhý jeden gram hliníku mohl posloužit k tvorbě až 1,3 litru použitelného vodíku.

Video

---

Čtěte také: Vynález roku 2024? Ultralehký dron využívá k pohonu jen solární energii

---

Ponorky poháněné „odpadem“

Původní studie týmu z MIT odhalili jistou dílčí překážku v podobě nutnosti využití slitiny gallia a india, jež umožňovala zpomalení procesu uvolňování oxidu hlinitého z oněch pelet a tím i prodloužení samotné vodík vytvářející reakce. Samotná slitina je však velmi drahá kvůli vzácnosti výskytu využitých materiálů a z dlouhodobého hlediska tak nepředstavuje správnou cestu k energetické nezávislosti. Zároveň však bylo zjištěno, že se po ponoření hliníkových pelet do iontového roztoku může ona slitina shluknout do formy, již je možné znovu použít. Klíčové v celém projektu pak je, že lze místo obyčejných iontových roztoků využit i mořskou vodu.

Na druhou stranu je však proces výroby vodíku ve slané vodě zpomalen natolik, že to, co bylo možné ve sladké vodě vytvořit během pěti minut, zde vyžadovalo takřka dvě hodiny. Následné experimenty ovšem odhalily velmi překvapivou finální přísadu v podobě zcela surové kávové sedliny (hovorově též „lógr“), jež byla schopna proces urychlit a navýšit jeho efektivitu na ideální úroveň. Při bližším zkoumání pak bylo odhaleno, že primární klíčovou složkou byla látka imidazol, jež je obsažena v kofeinu.

Výzkumníci nyní navrhují, aby jejich nový systém výroby tvořil nový základ vodíkových reaktorů, které by v budoucnu mohly posloužit nejen jako zdroj energie pro města a domácnosti, ale také pro mnohá námořní vozidla, jako jsou ponorky a lodě. Dle hlavní autorky studie Aly Kombargi má totiž potenciál napravit problémy s dostupností, náročností přepravy a především ekologií. Dále také zmiňuje možnosti budoucího využití ve vlacích, letadlech, či nákladních automobilech. Do budoucna se tak prý se svým týmem hodlá zaměřit na možnosti získávání vody z okolní vlhkosti.