Vědci vytvořili umělý jantar. Pojme nepředstavitelné množství informací

Vědci z americké MIT vytvořili umělý jantar pro dlouhodobé uchování DNA
Ten tak představuje mimořádnou inovaci v oboru ukládání dat
Jak to vlastně funguje?

Vědecký tým z MIT pracuje na tvorbě umělého jantaru

Výzkumníci z univerzity MIT přišli s unikátním řešením dlouhodobého a bezpečného ukládání dat v podobě syntetického jantaru. Využití by měl najít především při ukládání mimořádně citlivých informací DNA, přičemž by poskytoval lepší možnosti manipulace a přívětivější cenu, než jiné nabízené metody. Kdy se ho tedy dočkáme a co může znamenat pro budoucnost vědy?

Ochrana proti vnějším vlivům

DNA je obecně považována za jedno z nejhustších datových úložišť, které kdy lidstvo poznalo. Svědčí o tom například fakt, že její jediný gram dokáže pojmout neuvěřitelných 215 petabajtů (zhruba 215 milionů gigabajtů) informací. I přes tuto působivou vlastnost je však velmi křehká a při jejím zkoumání může snadno dojít k jejímu poškození a s tím související ztrátě, jí nesených dat. Dobrou zprávou proto je, že byla výzkumníky z MIT odhalena skutečně unikátní metoda pro její uložení a ochranu.

Jedná se o koncept jakéhosi umělého jantaru, jenž je schopen pojmout vybrané DNA po libovolnou dobu a následně se jej v případě potřeby vzdát. Konkrétně se pak jedná o materiál z kategorie termosetů, což znamená že se skládá z polymerů, které se při vyšším zahřátí stávají pevnou sklovitou látkou a naopak jsou schopny zpětně degradovat v reakci na určité chemikálie.

Specificky je pak tato metoda, vědci nazývána T-REX (Thermoser-REinforced Xeropreservation), navržena tak, aby vybrané DNA vtáhla do svého středu a obalila jej vodoodpudivou vrstvou. K zpětnému odebrání je ztuhlý materiál vystaven molekule cysteaminu, jež rozkládá jeho vnitřní vazby. Poté je využito detergentu SDS, který bezpečně oddělí DNA od zbytku.

Čtěte také: Naučí se smartphony vidět skrz oblečení? Vědci odhalili novou technologii

Budoucnost v ukládání dat

Metoda T-REX byla vědci hned několikrát úspěšně testována k uložení různě velkých sekvencí DNA, při konkrétní teplotě 75 stupňů Celsia. Zajímavé je pak to, že vůbec první z nich ve svém zakódovaném obsahu nesla logo univerzity MIT, celou informaci lidského genomu a tematicky zvolenou úvodní skladbu z Jurského parku, sloužící jako trefná a zábavná narážka. Zároveň se však také jedná o skvělou ukázku vědeckých snah o ukládání libovolných informací do zcela atypických datových nosičů.

Jeden z předních autorů studie, James Banal, okomentoval tuto metodu jako škálovatelnější, efektivnější a časově i finančně méně náročnou, než je aktuálně využívané mražení. Zároveň také dodává, že metodu T-REX považuje za budoucnost technologií využívaných k ukládání digitálních informací.