Zapomeňte na křemík. Budoucnost ukládání dat je v kapalině

V dnešní době ukládáme data na různé paměťové procesory či flash disky. Máme tu již opravdu velká úložiště, kdy si bez problému můžete koupit domů harddisk s kapacitou 3 TB. K výrobě oněch paměťových čipů se pak dnes používá křemík. To je ale surovina, která může jednou dojít. Jaké je tedy řešení?

Vývoj v oblasti paměťových čipů jde stále kupředu. Zvětšuje se hlavně kapacita čipů, rychlost zápisu a čtení. Paměťové čipy jsou také stále menší a menší. I tento směr vývoje však jednou dorazí na své limity. I proto se v budoucnu budou muset data ukládat jinak. Hlavním důvodem je ale počet vyprodukovaných bitů. Předpokládá se, že v roce 2040 bude lidstvo přenášet až 3 (24 nul) bitů. Což je nepředstavitelné číslo. Pro výrobu dostatečně velkých čipů již ale nemusí bát dostatek křemíku. Co tedy dál?

Výzkumníci z Brown University se rozhodli pro ukládání dat přes kapalinu. Pokusy pak přinesly ovoce, když se výzkumníkům podařilo uložit obrazové soubory do metabolomů, což je směs cukru, aminokyselin a různých dalších malých molekul. Pokud jde o velikost souboru, tak počet možných uložených bitů určuje počet molekul. Proto vědci vytvořili něco jako knihovnu metabolitů z šesti nebo dvanácti molekulami. Drobné kapky oněch molekul pak robotická ruka uložila na kovovou destičku. Po následném vysušení pak byla data možná přečíst.

Eammon Kennedy následně k tomuto projektu dodal, že není těžké si představit, jak různé organismy používají k přenos dat molekuly. Těžší je však tento proces zobecnit a napodobit jej v laboratorních podmínkách. Co se týče samotného pokusu, tak tímto stylem vědci uložili informaci o velikosti 2 kB, a následně ji přečetli. To sice není v dnešní době moc, nicméně se nám ukázalo, že ta cesta tu je. Budoucnost paměťových čipů se tak dost možná ukrývá právě v kapalině.

zdroj: sciencefocus