Oprava napříč vesmírem. NASA ze Země opět navázala spojení s Voyagerem

Voyager 1 navzdory všem očekáváním opět bez problémů komunikuje
Dle odhadů by mohl brzy začít posílat získaná vědecká data
Jak je to vlastě možné?

Sonda Voyager 1 je v provozu od roku 1977

Inženýři z NASA si mohou připsat zásluhy za další obdivuhodný kousek. Po více než se pěti měsících se jim totiž na vzdálenost několika miliard kilometrů úspěšně podařilo zprovoznit poškozenou sondu Voyager 1. Informuje o tom NASA Jet Propulsion Laboratory na svém oficiálním webu.

Technický defekt na Voyageru

Vesmírná sonda Voyager 1 je doposud nejvzdálenějším lidským výtvorem v nám známé historii, přičemž se od Země nachází v ohromující vzdálenosti přesahující 13 miliard kilometrů. I přes to, že však byla vypuštěna již před téměř padesáti lety, stále je schopna udržovat komunikaci s řídícími středisky NASA.

V listopadu loňského roku však náhle začala vysílat pouze nesouvislá a nesrozumitelná data vykazující známky vnitřního poškození, i přes to, že na vzdálené příkazy reagovala zcela normálně. Během rozsáhlých březnových testů byl pak zjištěn závažný defekt na jednom ze tří palubních počítačů označovaným jako FDS (jednotka zodpovědná za odesílání vědeckých dat).

Tým inženýrů z NASA tak přišel na nejhorší. Čip zodpovědný za ukládání dat v jednotce FDS byl nenávratně zničen, a to i včetně veškeré softwarové výbavy a velkého množství uložených dat. Právě tato závada pak byla zodpovědná i za nesmyslná vysílání, jež z Voyageru 1 Země přijímala.

Vesmírná sonda Voyager 1 se dostala tam kam nikdo před ní

Čtěte také: Odpad z Mezinárodní vesmírné stanice zasáhl dům na Floridě. Těsně minul člověka

Oprava na miliardovou vzdálenost

Tým inženýrů rychle došel k názoru, že poškozenou jednotku není možné dálkově opravit a zároveň ani teoreticky nelze umístit chybějící softwarový kód do jiného úložiště, vzhledem k tamnější omezené technologii (pamatujme, že byl Voyager vyvíjen ještě před rokem 1977). Velmi vynalézavě proto přišli s plánem na přerozdělení onoho kódu po malých částech do volných sekcí palubních počítačů, a to i za cenu značného úsilí, při nutnosti přepsat kódy Voyageru do funkční podoby.

Inženýři z NASA tak svým způsobem dokázali nemožné, a to i přes to, že každý jeden příkaz putuje k sondě více než 22 hodin (zpět se pak vrací stejně dlouho). Nejen, že je tak Voyager 1 nyní schopen vysílat spolehlivá data o vlastním technickém stavu, ale očekává se, že by již brzy mohly být uvedeny do provozu i jeho systémy pro zápis vědeckých dat.