Čím dál více se technologie uplatňuje i ve stavebnictví
Kdy se dočkáme levnějšího bydlení v Česku?
Aktuálně stavebnictví docela lavíruje. Na jednu stranu jsme svědky expanze co do počtu nových domů a velkých bytových jednotek, na tu druhou, a zvláště s ohledem na momentální ekonomickou situaci spolu s nedostatkem pracovní síly, se nové bydlení stává pro většinu české populace takřka nedostižným snem.
Nové bydlení je drahé
Řešením by mohl být 3D tisk, kterému experti v tuzemsku přisuzují větší nástup za cca 5 nebo více let. Nenechte se však mýlit. S klasickými 3D tiskárnami nemá zase tolik společného.
V tomto případě jde o automatizovaný proces, kdy se nanáší materiál v relativně tenkých vrstvách (v drtivé většině jde o cementovou směs se skelnými vlákny, případně recyklovaná stavební suť nebo železo).
A také je důležité si uvědomit, že i když se konstrukce takového domu vytiskne, stále je potřeba spoustu věcí doladit ručně. Každopádně, cíl je jasný, a to minimalizovat náklady a výrazně zkrátit jindy zdlouhavou časovou náročnost. Že už i nyní nejde o sci-fi dokazují první vlaštovky v Číně, USA, Spojených arabských emirátech nebo i v Evropě.
Myšlenka vytisknout si vlastní dům, dispozičně 2+1, pod pár set tisíc korun nemusí být nutně nereálná. A zákazník by v takovém případě nemusel čekat vůbec dlouho. Hrubá stavba by mohla být na světě doslova za pár dní.
Největším problémem v tuzemsku je však v podstatě neexistující legislativní rámec, který by 3D tisk v tomto kontextu „normoval“ a nastavil určité parametry, které se po desetiletí s menšími obměnami dodržují v konvenčním stavebnictví. Bez něj je zhola nemožné takovou stavbu zkolaudovat, alespoň prozatím.